Anonym
Píseò o Sigetském zámku
In Z KLENOTNICE STARŠIEHO SLOVENSKÉHO PÍSOMNÍCTVA 2./ Ed. Tatran. Bratislava: 1985, s. 191-207.
---Ó, Sigoti, Sigoti,
Mùj zámku veselý !
Ó, Sigoti, Sigoti,
mùj zámku veselý,
mùj zámku prepekný !
Na tebe sem sluhoval
dobrú vùli míval,
na tebe sem sluhoval,
dobrú vùli míval
s dobrými junáky.
A s dobrými junáky
s tovaryši svými,
pánu Mikulášovi
prímením Zrínimu,
obhájci silnému.
Byla mi služba platìná
od pána hajtmana,
byla mi služba platìná
od pána hajtmana,
od samého pána.
Když ja na to spomenem,
zaplakati musím.
Když ja na to pomyslím,
zaplakati musím
s velikú žalostí.
Svého milého pána,
pána Mikuláše,
Mikuláše Zríniho,
pána kresanského,
obhájce silného.
Pyšný Soliman, cisár
lidu tureckého,
pokolení zlostného,
srdce falešného,
lidu pohanského,
závidel jest Zrínimu
panství tak slavného.
Myslil ve dne i v noci
Sigo dobývati,
Zríniho skaziti.
Nakázal všem pod hrdlem
strojiti se do boje,
že sám cisár potáhne
do uherskej zeme,
dobývati bude.
Trikrát stotisíc lidu
velmi náhle zebral.
K tomu také trích bašùv
z svej zeme jest vyhnal,
do boje rozkázal.
Sedem bikùv velikých
a trech synùv vlastných
s jejích celým komonstvem
k sobe jest zavolal
a to jím rozkázal.
Napred jím jíti kázal,
aby vyzvedeli,
z kterej strany by Sigo
dobývati meli,
lidu nehubili.
Dosti sú mudrovali.
Nikudy nemohli
dìla silne zatáhnút,
aby donášely,
neb bahna bránily.
Tristo vozùv formanských
prstí napichoval,
priviezti rozkázal
a do bahna metal.
Potom se k šturmu hnal.
Ihned pettisíc lidu
k šturme jest šikoval.
Všem krièeti rozkázal,
aby každý behal,
,,Halla!" aby volal.
Tu pán Zríni Mikuláš
svojích napomínal,
by se dobre bránili
a v Boha dúfali,
sobe pomáhali.
Tak se vernì bránili,
tritisíc jích zbili.
Dvetisíc se vrátilo,
spešnì utíkalo,
neb potreba bylo.
Soliman se rozhnìval,
kapuš bašu pozval,
aby hned desettisíc
k šturmu jest šikoval,
všem bežeti kázal.
K šturmu ...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Go to begin of the document
Go to previous page
Go to next page
Go to the end of document
